Zachraňme studánky

Zájem o údržbu přirozených přírodních zdrojů vody (prameny, studánky...) provázel zájemce o přírodu již od počátku minulého století.

Tento text vyšel v Krásách našeho domova v roce 2002.

Tato aktivita se od samého začátku rozvíjela jako spontánní, zprvu nekoordinovaný, zájem členů Svazu pomoci přírodě, zpravidla v nejtěsnějším místě působení nadšenců, a zjevně to byla reakce na radikálně klesající počet kvalitních zdrojů vody (zejména pitné) v přírodě. Jistou roli také sehrál fakt, že dlouhodobá péče nevyžaduje speciální odborné znalosti (je tedy vhodná opravdu pro každého) a lze při ní uplatnit celou škálu různorodých činností.

Trocha historie

Kromě přímé pomoci přírodě (udržení přirozeného zdroje pitné vody v přírodním prostředí) se téměř jako nejvýznamnější jeví především nezanedbatelný výchovný prvek nejen pro tvůrce studánky, ale i pro návštěvníky, "okolojdoucí" ... Z tohoto důvodu se zejména v počátcích studánkového hnutí často obnovovala tradice jarního "otevírání studánek" za účasti veřejnosti (zejména dětí ve školním věku, který byla často zmiňována i v tehdejších sdělovacích prostředcích.
O počátcích tohoto spontánního hnutí prakticky chybí dokumentace, teprve od roku 1985 začínají i na stránkách ochranářských časopisů (např. Nika) pronikat informace o "vyhledání a údržbě studánek", které vyústily v několik lokálních monografií (např. Studánky Velké Prahy, E.Ureš, Portál, 1987). Vzhledem k nekoordinaci a prakticky nulové materiální podpoře se toto hnutí po roce 1989 udrželo v silnějším měřítku pouze v okolí Brna (viz např. sborník Studánky, S.Kohoutová, Pozořice, 1993). Naštěstí může být tato aktivita "živelná" a jistě ji lze provozovat i izolovaně (tj. v místním měřítku). Přesto však můžeme konstatovat, že se počátkem roku 1999 podařilo "studánkové hnutí" po letech vzkřísit na celostátní úrovni a takto jej prezentovat širší veřejnosti jako jednu z úspěšných a postupně se rozvíjejících aktivit v přírodě a pro přírodu.
Do budoucna se tato akce jeví jako velmi přínosná nejen pro naši přírodu, ale i pro lidi se zájmem přírodě pomoci. Proto bude při dalším pokračování akce jednoznačným cílem co nejširší pokrytí (zmapování) celé republiky a tím i zaktivizování zájemců o tuto činnost. Protože se nejedná o vyhraněně přírodovědnou aktivitu, mají v této akci šanci opravdu všichni.
Věřím, že zanikajícím studánkám nabídne pomocnou ruku každý, komu není osud naší přírody lhostejný. Určitě si to zaslouží.

Trocha statistiky

V roce 1999 byla celá akce zaštítěna na celostátní úrovni a to s názvem "Zachraňme studánky". Její hlavní náplní je vyhledávání, "zachránění" a následně dlouhodobá péče o studánky na území celé ČR. Jedinou podmínkou pro účast je kladný vztah k přírodě a chuť pro ni něco konkrétního udělat. Protože prvořadým zájmem je zde pomoc studánkám, je akce otevřená a přístupná úplně všem, a to bez ohledu na věk - zapojit se mohou jak děti, tak dospělí, celé rodiny ...
Na podporu akce byly vydány a postupně distribuovány různé materiály: Pro základní informaci propagační letáček. Každoročně nová sada samolepek se studánkovým motivem a dva kalendáříky (obvykle je využívána fotodokumentace samotných účastníků). Pro metodickou pomoc byly vydány brožurky (Zachraňme studánky - 1999, Naše studánka - 2001) a shrnutí výsledků každého ročníku ve sborníčcích nazvaných Stav studánek.
Společně se vstupním dotazníčkem "Mapovací kartou" dostávají účastníci i pomůcky na jednoduché orientační rozbory vody.
Informace o kampani "Zachraňme studánky" společně s aktualizovanou databází registrovaných studánek a "studánkovou" mapou ČR můžete také najít na internetových stránkách MOP.

Počet zachráněných studánek přesáhl koncem roku 2001 číslo 100. Ze všech pečovatelů je 73% registrovaných ochránců přírody. O tom, že péče o studánky má na mnoha místech mnohaletou tradici, vypovídá i to, že o 35 % registrovaných studánek se lidé dávno před vyhlášením akce - o některé je pečováno již od sedmdesátých let. Kromě toho nás může těšit zbývajících 65 % studánek, ke kterým se dostala pomoc právě díky kampani "Zachraňme studánky". Část studánek (15 %) museli pečovatelé prakticky vybudovat z ničeho, protože na jejich místě zbyl již pouze pramínek nebo silně podmáčená půda. Kromě těchto "zmrtvýchvstání" bylo 20 % studánek, ke kterým přišla pomoc doslova za pět minut dvanáct, protože mizely v křovinách pod záplavami bahna a odpadků. V ostatních případech bylo sice při prvním setkání poznat, že se skutečně jedná o studánku, špinavá voda s listím a jehličím však k příjemnému osvěžení jistě nelákala. Tak co, půjdete pomáhat studánkám s námi?

Michal Kulík